aktualizováno: 30.06.2017 08:33:13
Vítejte na Badyho stránkách
|
německý ovčák *23.3.1996 +19.3.2008
11let jsem prožila s tímto kouzelným psem, na kterého nikdy v životě nezapomenu.
Proto bych mu ráda věnovala jednu stránku na tomto webu.
Jak to všechno začalo
Bena si vzala jako štěňátko jedna rodina k domku, měl v povaze trochu ostrost, nikdo se mu nevěnoval, a tak se tito majitelé rozhodli, že to vyřeší tak, že ho nechají utratit, že ho nezvládají, nikdo k nim nesmí přijít...Opravdu řešení,co?
Můj bývalý muž tenkrát potřeboval služebního psa, tak že si ho vezmeme. Našeho syna jsem měla doma z porodnice asi týden. "Tu obludu si odvedeš, ta mi sežere dítě" byla moje reakce, když na mě vrčel při každém pokusu se k němu přiblížit. 2 dny byl na balkoně, dostával tam jen vodu, já jsem k němu nemohla si týden. Pak přišel můj muž jednou s nápadem: polož malého na zem, ať si ho Ben očuchá. No, to zrovna! Pak jsem to přece opatrně udělala, Ben si malého Zděndu olízal, očuchal, a málem mi ho nechtěl vráti. Začala jsem věřit, že ten pes nemá v sobě tolik zlého, že nemůže za blbého páníčka. A tak spolu s mým synem vyrůstali, jedli pomalu z jedné misky a lžičky, až Zdeněk povyrostl, vyváděli spolu takové věci, že by nikdo nevěřil, že ho nesežere. Za celý život mu neublížil, naopak ho hlídal.
Já jsem k němu měla ale pořád trochu respekt. A tak šel čas, můj bývalý muž zemřel, když bylo Benovi asi 7 let, a mě samozřejmě nikdy ani ve snu nenapadlo, že bych Bena dala pryč. Začali jsme se učit chodit spolu na procházky, ze začátku jen kolem baráku, nakonec jsme i cestovali dopravními prostředky, dokonce byl s námi na Šumavě s dětmi na škole v přírodě. Vytvořili jsme si vztah, který překračuje hranice přátelství člověka se psem. A tak ta "obluda" spala se mnou v posteli, a stal se z něho můj nejvěrnější přítel, kterému jsem vyprávěla všechny své starosti. A tak jsme společně žili, v 11 letech mi zkolaboval, díky veterinární záchranné službě Pet medic přežil, ale zjistilo se velké poškození jater. A tak musel mít přísnou diietu /speciální granule/, bral léky, peníze se jen sypaly, všichni mi radili: dej toho psa pryč. No, vy všichni, kteří čtete tyto stránky, asi pochopíte, že bych to nikdy neudělala, a asi ani nikdo z vás. Beník se ale stabilizoval, naopak, po té dietní stravě se mu zlepšila srst, vypadal ještě lépe, než před nemocí. Ani s pohybem neměl žádné problémy.
Byl 19.březen 2008. Jako vždy skákal radostí, když jsem řekla, že půjdeme na procházku. Byli jsme asi 10 minut od domu - zašel na trávník, zvedl nožičku, najednou se překulil, vydechl a .....................Ještě jsem opět zavolala záchranku, tentokrát mi ale mohli pomoct jen v tom, že mi Beníka odvezli na kliniku, než jsem zařídila jeho pohřbení na hřbitově pod Řípem. www.hrbitovzvirat.cz
Jen pár lidí, pejskařů, kteří nás znali, pochopí, co pro mne tato ztráta znamenala. Ben mě naučil věci, které v žádné knize o psech nenajdu. A to všechno teď využívám u svého nového psa - Badyho, o kterém tyto stránky jsou.
Vzkaz do psího nebíčka:
Bene, ty jsi mě naučil spoustu věcí. Byl jsi nejvěrnější přítel, kterého jsem v životě potkala. A za to ti patří obrovské Děkuji.
Navždy zůstaneš v mém srdci, a kdybych měla nevím kolik dalších psů, na tebe nikdy nezapomenu.
Je to už 9 let, ale stále mi chybí. Pravidelně jezdíme upravovat hrobeček, vzpomínáme, a i po tak dlohé době ještě občas ukápne slzička.
 |
